Zatoulaní andělé

ZATOULANÍ ANDĚLÉ (ilustrovaná kniha pro dospělé)

Ti, kteří nechtějí dobývat svět, nemusí zůstat na vedlejší koleji...

Text i ilustrace od Marie Brožové

V životě každého člověka jsou rozcestí, na kterých se rozhoduje o tom, kudy dál povede jeho cesta. Většina lidí se nechává unášet proudem, ale jsou mezi námi i tací, kteří přemýšlejí o tom, kde končí svobodná vůle  a kde už začíná působit osud. Možná mezi ně patříte i vy. Možná ani pro vás není úspěch a bohatství smyslem života a vaše snahy bývají jen zřídka  oceněny. Jak se dokážete ubránit pocitům marnosti a nerezignovat,  i když se vám zdá, že už to všichni ostatní vzdali? Možná vám bude v pravý čas maličko pomoženo shůry, abyste ve svém úsilí vytrvali.  A právě "tam nahoru" se na stránkách této knihy budeme moci podívat.

Upozornění: Tato kniha není určená lidem, kteří mají jasno v tom, jak andělé vypadají,  jak se jmenují, kdo je stvořil a jaký je jejich úkol.

Recenze: 

"Maruška Brožová má schopnost vás chytit za flígr a připnout ke stránkám knihy jako – jako brož."

Recenze na knihu Zatoulaní andělé od výtvarníka a spisovatele Martina Patřičného

Žijeme čas  p r o m ě n y  literatury, jak jsem už několikrát psal. Otěže převzaly ženy a jejich vliv je určující. Je to velká změna.

Ženy píší jinak než muži, s jiným záměrem, jiné příběhy. Maruška Brožová taky. Kdo čeká, že udělám nějaký „výcuc“, short story příběhů, které dočítám, spletl se. Nic takového nepřijde. Čtěte si.

Na začátek – kniha je prostě  d o b r á . To neznamená trojku, ani hodnocení. Kniha je naplněná dobrými příběhy, i když happyend leckdy chybí. Je dobrá spíš v pohledu na lidi, v základním přístupu. Co se mi líbí nejvíc a na co se těším si ale nechávám na závěr tohohle psaní.

Zatoulaní andělé…Tam, kde jde o anděly si představím buď pohádku nebo fantasy – a to bylo první překvapení – Maruška Brožová píše reálné příběhy normálních lidí. Obyčejných lidí, málem jsem napsal…a to bylo překvapení druhé, toho „obyčejného“ na těchto stránkách moc nenajdete.

Kdo píše o andělech, staví si v duchu především svoje nebe, nebo ráj, chcete-li. Určitou kosmologii. Může pustit fantasii na výlet, ale sám sebe se ptá – Je nějaké peklo? Nebo, jak říká Mefisto, peklo je tady a my nejsme mimo? Má ve svém obrazu světa autorka i očistec? Jak vypadá? A kdo tomu všemu vůbec vládne, kdo to řídí? Ona nám to Maruška Brožová nemusí všechno dopodrobna líčit, ale jistě ví své.

A co anděl? Tady mám řadu otázek. Četl jsem kdysi představu anděla, který nemá ruce, což má logiku, křídla jsou místo nich, ale asi by byla dlouhým vývojem jinak anatomicky pojednána. O andělech píše třeba Bedřich Ludvík v Pohádkách pro otce a matky… Pochopitelně jinak než Maruška. Vyvstávají další otázky – Má anděl pohlaví? Pochází z lidí? Může se rozmnožovat? Má smysly jako člověk? Cítí vůni? Nevíme. V této knize je anděl spíš symbol toho, kdo pomáhá. Kdo hřeje a opatruje vajíčko, ze kterého se může vylíhnout i radost.

Člověk dojde na konec cesty, která mu byla vyměřena (osudem?), octne se na zelené louce s pampeliškami, na zádech má křídla a pak jde do obyčejného pavilonu, kde ho čeká úřednice – napadla mě hned Čapkova povídka Poslední soud, kde říká Bůh: "Ten, kdo všechno ví, ten nemůže soudit."  Ale říká taky: "Vy lidi si nezasloužíte jinou spravedlnost, než lidskou." Jenže – na té spravedlnosti lidské, pracovalo tisíce let tisíce lidí! Ta není špatná. Zákoník Chamurapiho, Athény za Solóna, vyndává mi paměť lístečky… A přicházím k překvapení číslo tři – mám pocit, že v téhle knížce se příliš neposuzuje, kromě oné úřednice, která onen svět mezi světy na zelené louce spravuje, názory jsou řečené jasně a víme, kdo s čím souhlasí či ne.

Někde jsem už psal – a není to nic původního, že je dobré nejdřív hledat co nás spojuje, abychom mohli mluvit dál. A taky – Díky Bohu (ať kdokoliv to je) za mozkovou kůru, která někdy překládá to staré – Bojuj, nebo uteč – do rozumnější řeči. Příběhy lidí – andělů téhle knihy jsou šťavnaté. Mají v sobě radost těch, kdo žijí sami od sebe a o té radosti umí i vyprávět. Maruška Brožová má schopnost vás chytit za flígr a připnout ke stránkám knihy jako – jako brož. Uměla by možná i detektivku, napadne vás někdy ve chvíli napětí.

A mužský pohled na věc? Některá místa jsou pro mě trochu jednoduchá, přivítal bych víc odstínů, vrstev. Taky vysvětlení, která mi asi unikla – červený svetr, třeba. Zajímal by mě i rozbor „případu“, který anděl dělá, než odletí a zasahuje. Jestli se s někým radí, třeba…

Ale blížím se ke konci… Víte, co je v příběhu nejtěžší? Představení a rozvinutí figur. Na divadle – Osoby a obsazení. Možná proto je tu ta úřednice, kterou každá/ý vidí jinak. A tenhle začátek už máme za sebou. Těžkosti a práci jsme většinou ani necítili. Tak.

A já si myslím, že přijde pokračování. Víc prozrazovat nechci. Jen naznačím. Když ještě knihy psali muži, většina z nich končila knihu svatbou. I Saturnin tak končí, pamatujete? "A potom se vzali a žili šťastně až do smrti…" jakoby po zaznění zvonů svatebních už nepřišlo nic zajímavého! Svatba byl jeden druh konce příběhu. Smrt jiný druh. Návrat zpátky na zem, může být nový začátek.

Tak třeba ženy spisovatelky s těmihle „svatebními konci“ zatočí a změní je. Snad, říká ženská část mého ega. Možná se dovíme, co bylo dál, co se stalo po jednom konci. Maruška Brožová si možná zapokračuje.

Martin Patřičný https://www.patricny.com/

"Už když knihu beru poprvé do ruky, je mi barevněji."

Recenze na knihu Zatoulaní andělé od spisovatelky Veroniky Rei

Jdu pražskými uličkami a je mi pošmourno. Mířím do Galerie Pastelka pro knihu Zatoulaní andělé, která vznikla díky Klubu přátel krásných knih. Už když ji beru poprvé do ruky, je mi barevněji. Odcházím rozzářená a knihu objímám v rukou, nechce se mi ji schovat do tašky. Začtu se cestou v metru. Pokračuji večer. Za tři dny dočítám poslední stránku a nejradši bych začala číst znovu. Příběhy o nečekané smrti, andělech, tom světě poté. Jinak.

"Ti, kteří nechtějí dobývat svět, nemusí zůstat na vedlejší koleji."

Výtvarnici Marii Brožovou mám moc ráda, protože je vílou, kteřá žije mezi lidmi. V knihách pro dospělé čtenáře snoubí barevné obrazy plné fantazie (a také koček) malované pastelkami s texty někdy tak drsnými a syrovými, až se musím na chvíli vrátit na začátek kapitoly a nechat se pohladit obrazem. Pak se nadechnu a pokračuji ve čtení. Dostane se mi poučení, návodu, jak pokračovat dál, pohlazení, naděje...

Nacházím v Zatoulaných andělech to, co jsem si v prosincovém pošmournu potřebovala přečíst. Věřím, že vy to najdete taky.

Veronika Rei https://www.veronikarei.cz/

Pokud chcete podpořit knižní tvorbu Marie Brožové, uděláte nám velkou radost! Členem Klubu přátel krásných knih se stává každý, kdo si objedná a předplatí knihu v klubové nabídce. Novou nabídku plánujeme na únor 2023.