Nacházíte se zde: Galerie Pastelka Co vás zajímá O technice pastelek
O technice pastelek
„O fantazii je třeba od dětství pečovat jako o vzácnou a choulostivou květinu, jinak v nehostinném světě snadno uvadne.“
Proč kreslíte právě pastelkami? Čím jsou pro Vás tak přitažlivé?
Pastelky jsou pokaždé po ruce, dají se kamkoli přenést, kreslení nevyžaduje žádnou přípravu ani dlouhé uklízení – snad proto jsem si je oblíbila už v dětství, kdy jsem měla obrovskou potřebu okamžitě zaznamenávat všechno, co mě ve světě kolem zaujalo. Pastelkami se dá nakreslit nejen podrobný detail, ale i nádherná sytě barevná plocha. Pokud jsou pastelky měkké, dají se vrstvit na sebe a vytvářet tak další a další odstíny.
Vyzkoušela jste i jiné techniky?
Na výtvarné škole jsem měla možnost vyzkoušet si všechny mistrovské techniky včetně grafiky, ale zůstala jsem u pastelek, se kterými jsem si vytvořila svou vlastní techniku, která je ušitá na míru mé fantazie.
Jak to, že vaše obrazy vůbec nevypadají jako nakreslené pastelkami?
Snažím se pastelkami zaplnit celý papír sytými barvami tak, aby nebyly vidět jednotlivé tahy. Moje kresba tak spíše působí dojmem malby.
Kde jste se naučila kreslit?
Nenavštěvovala jsem žádné výtvarné kroužky, nejvíc jsem se naučila od své maminky, pro kterou nikdy nebyl problém nakreslit cokoli, co jsem viděla nebo jsem si představovala. Podporovala mě v kreslení, ale nikdy mě neopravovala. Začala mi radit v technice a v proporcích, až když jsem si to sama přála, což bylo až v dospívání.
Od kdy kreslíte?
Nepamatuji se, že bych nekreslila. Vypadá to, že jsem se narodila s pastelkou v ruce. Nejstarší zachovalou kresbu jsem vytvořila ve dvou letech a je na ní dokonce poznat, že jsem se snažila zpodobnit největšího hrdinu svého dětství Jana Žižku z Trocnova – aby ne, bydleli jsme tehdy v Praze na Žižkově.
Pořádáte kurzy své pastelkové techniky?
Na vyučování mi nezbývá čas. Mám tolik nápadů, že je v tomto životě ani nemám šanci všechny nakreslit. Tajemství své techniky jsem dvacet let prozrazovala všem zájemcům na svých veřejných kresleních. Navíc vůbec nemám pedagogické vlohy.
Jaké pastelky nejradši používáte?
Nejdůležitější pro mě je, aby byly pastelky, které používám, měkké a stálobarevné. Dlouhá léta jsem používala české pastelky, ale jejich kvalita už bohužel není taková, co bývala, což je veliká škoda. Naštěstí mě jejich výrobce nikdy nesponzoroval, a tak můžu svobodně experimentovat. Úplně nejlepší zkušenost mám s americkými pastelkami Prismacolor, ale ty se tu bohužel špatně shánějí.
Jak dlouho vám trvá nakreslit jeden obraz?
To závisí na detailnosti. Na největší formát papíru A0 potřebuji průměrně 150 hodin práce.
Kolik na velký formát A0 spotřebujete pastelek?
Asi 100 až 150, záleží na sytosti barev.
To musí vyžadovat obrovskou trpělivost…
Trpělivost u mě naštěstí není od slova trpět, kreslím velmi ráda a vede mě vize obrazu, kterou mám hotovou v hlavě. Chci ji co nejdřív dostat na papír, ale baví mě i samotný proces tvorby. V jiných činnostech, jako jsou například ruční práce, vůbec trpělivá nejsem.
Vy jste určitě měla z kreslení vždycky jedničku?
No to byste se divili! Když jsem v 80. letech chodila na základní školu, museli jsme pořád kreslit něco politicky angažovaného, a to mě vůbec nebavilo. Samé kouřící komíny továren a holubičky míru. Vzpomínám si, jak jsem jednou byla po škole kvůli obrázku křižníku Aurora, který v mém podání spíš vypadal jako potápějící se vrak. Dodnes mám schovaný obraz Vítězného února z druhé třídy, který byl ukazován jako odstrašující příklad.
Chodila jste na kreslení do lidušky?
Ne, vždycky jsem chtěla kreslit něco jiného, než po mně učitelé chtěli, a proto jsem ani nenavštěvovala žádné výtvarné kroužky. O nápady jsem nikdy neměla nouzi, ale obecně jsem se snažila o daleko složitější věci než ostatní, kteří opakovali to, co měli nacvičené, a tak jejich výkresy často vypadaly daleko lépe než ty moje. Výtvarná výchova mě bavila jen v páté a šesté třídě, kdy jsme na základce měli vynikajícího učitele Otakara Podlipného. Za dva roky mě dokázal naučit víc, než všichni profesoři na výtvarné škole dohromady.
Jak děláte ty hvězdičky, to je nějak vyrýváte?
Čtvrtku papíru nejdřív naťukám na pevné podložce nějakým tupým hrotem (třeba násadou štětce nebo pletací jehlicí), tím tečky vtlačím dovnitř, a když pak přes ně kreslím tmavší barvou, zůstávají světlé. Je to podobný efekt jako známé obkreslování mince přes papír.
Jak vytváříte přechody barev?
Hodně mi pomáhá bílá pastelka nebo speciální blender, kterými se odstíny více barev dají spojit dohromady. Bílá pastelka také dokáže zakrýt jednotlivé tahy, a vytvořit tak jednolitou plochu.
Jaká je vaše nejoblíbenější a nejmíň oblíbená barva?
Mám ráda všechny barvy, ale nejradši mám zelenou barvu jarní trávy, je to pro mě barva života. Nejmíň ráda mám bílou, je to pro mě barva chladu, zimy a nemoci. Černou barvu naopak vnímám pozitivně, i sluníčko ji nejvíc rozehřeje, je to barva úrodné půdy.
