Prázdninové putování za Duší českých řek - Vltava, víla, která se stala dámou

Prázdninové putování za duší českých řek: Vltava, víla, která se stala dámou

Vítám vás u prvního dílu prázdninového putování. Pojďte se se mnou za horkých letních dnů ochladit u vody a naladit se na romantické kouzlo našich krásných řek. Všimli jste si někdy, že kromě Labe jsou všechny řeky ženského rodu? Já sama jsem vyrostla mezi Vltavou, Berounkou a Sázavou a při kreslení cyklu Duše českých řek jsem si uvědomila, jak moc jsem odjakživa každou z nich vnímala úplně jinak.

Všechny řeky jsme s manželem procestovali od pramene až k ústí, na některá místa jsme se vraceli, jiná jsme objevovali. Posbírala jsem i spoustu faktografických údajů – nečekejte ale žádný suchopárný zeměpis! Budeme společně objevovat příběhy, kterými naše řeky vstupují do lidských osudů. Některé z těchto příběhů mi pomohly přivést na svět moje milované pastelky. Naší první zastávkou nemůže být nikdo jiný než matka českých řek, Vltava. V mých očích je to bytost, která v sobě skrývá fascinující proces proměny. 

Jak jsem do obrazu vepsala mapu krajiny

Když kreslím řeku, vybavuje se mi v paměti všechno, co jsem na jejích březích zažila. Zároveň ale vnímám i paměť krajiny, která pamatuje Kelty, krále, ale i sebevědomé stavitele moderních přehrad. Mým cílem bylo nakreslit Vltavu tak, abych do jejích šatů a okolí vepsala všechno, co na ní máme rádi. Když se na můj obraz podíváte pozorně, můžete společně se mnou sledovat tok naší nejdelší řeky (celých 430 km) a putovat s prstem po mapě:

• Šumavské hvozdy: Vltava se rodí nikým nespatřena v tajuplném srdci Šumavy. Upravený pramen, ke kterému prý někdy putují po asfaltce skupiny japonských turistů za zvuků Smetanovy hudby, má především symbolický význam.
• Keltská stopa: Jemné ornamenty v pravém dolním rohu odkazují na slavné keltské oppidum Třísov. Do dolní části obrazu jsem ukryla mytologickou bytost s rohy, která připomíná starý keltský název Šumavy Gabréta, což v překladu znamená pohoří Kozorožců.
• Místa opředená legendami: V levém dolním rohu se nad žulovými balvany Čertových proudů tyčí strmá Čertova stěna a hned nad ní se leskne hladina Lipna, našeho malého českého moře. Kousek napravo od kolen Vltavy pak spatříte romantickou zříceninu Dívčí kámen.
• Šlechtická sídla: Bílá pětilistá růže symbolizuje hrad Rožmberk a slavný rod, který jižní Čechy tak zásadně ovlivnil. Mezi rukavicemi se pak vyjímá pravá perla Povltaví – magický Český Krumlov.
• Kolébka pastelek: V obraze nemůže chybět ani odkaz na České Budějovice, symbolickou kolébku pastelek. Právě z tohoto města totiž pocházejí ty, kterými jsem celému dílu vdechla život. Málokdo ví, že první tužka na světě pochází právě odsud!
• Ráj vodáků: Na vlnách zelené sukně spatříte pitoreskní skupinu kánoí na nejoblíbenější trase vodáků od Vyššího Brodu až k Dívčímu kameni. Tuhle trasu snad zvládne splout téměř každý – dokonce i já.
• Matka měst, stověžatá Praha: Jedno z nejstarších a nejkrásnějších měst světa, které často plně doceníme, až když ho spatříme očima cizinců, kteří na něj hledí s nefalšovaným úžasem. A nejvíc to platí pro nás, Pražáky.

Proměna z nespoutané dívky v hrdou dámu

Na Vltavě mě vždy nejvíce fascinovala její proměna z bosonohé divoženky, která skáče přes kameny, protéká divočinou a nikomu nepatří. Jakmile ale začne nabírat sílu, vyroste do vznešené krásy a elegance. Na konci své pouti, před soutokem s Labem, se v mých představách při své návštěvě Prahy promění v dámu velkého světa. Její šíji jsem ozdobila luxusním náhrdelníkem z vltavínů a říčních perel. Její klobouk zase zdobí Karlův most a Pražský hrad. Vltava se stala symbolem naší země, velkou inspirací české kultury a zároveň tichou svědkyní naší bohaté historie.

Nespoutaná síla, kterou nelze zkrotit

Člověk se v průběhu staletí mnohokrát snažil Vltavu ovládnout. Stavěl jezy, přehrady a reguloval její koryto. Do tváře víly Vltavy jsem se pokusila nakreslit skrytý vzdor a nespoutanou sílu, která se skrývá za tichou důstojností. Když se rozzlobí, ukáže svou divokou tvář v podobě ničivých povodní. Připomíná nám tím, že ji nemůžeme nikdy úplně zkrotit. A v tom je podobná nám – ženám. I my umíme být dlouho laskavé a trpělivé, ale známe svou mez a když to nejde jinak, dokážeme projevit obrovskou sílu.

Moje nejoblíbenější místo na Vltavě

Kdybych si měla vybrat jen jedno jediné místo, kde ke mně Vltava promlouvá nejvíc, byly by to Čertovy proudy. Řeka tu zdánlivě sestupuje po schodech obrovských žulových balvanů pod strmící Čertovou stěnou. Je úžasné vstoupit na ně suchou nohou a postát na chvíli uprostřed divokého proudu.

Přeneste si kapku Vltavy k sobě domů

Obraz duše řeky Vltavy pro mě není jen pouhou dekorací. Je to otevřené okno do krajiny, která formovala to, kým jsem. Jako rozená Pražačka jsem „křtěná“ Vltavou a moc si toho vážím. Ostatně mým nejoblíbenějším šperkem jsou právě vltavíny, které vznikly při dopadu obřího meteoritu, který při nárazu roztavil okolní horniny. Roztavená tavenina byla vymrštěna vysoko do atmosféry, kde částečně ztuhla a následně jako „vltavínový déšť“ dopadla na území dnešních jižních Čech.

Pokud chcete, aby tato energie šumavského tajemství a pražského majestátu provázela i vás, podívejte se na reprodukce mého obrazu přímo zde v e-shopu. I malá pohlednice může vnést kapku vltavské vznešenosti a síly do vašeho domova. A pokud sami rádi kreslíte, určitě by se vám líbil sešit kreativních omalovánek České řeky. V něm můžete uplatnit svou vlastní fantazii a vložit do obrazů své vlastní vidění světa.

V příštím díle našeho putování vás vezmu za další českou řekou. Kam to bude? Nechte se překvapit!

Vaše MAB