Prázdninové putování za Duší českých řek - Sázava, řeka poutníků

Prázdninové putování za duší českých řek: Sázava, múza poutníků

Vítám vás u třetího dílu našeho prázdninového putování za duší českých řek. Dnes nechte městské starosti daleko za zády. Vydáme se totiž na cestu, kde vzduch voní jehličím, kouřem z táboráků a hlavně svobodou. Stačí jen potichu zašeptat pár magických jmen: Měsíční údolí, Sluneční zátoka, Údolí ticha, Zlatý kaňon, Toronto, Arizona... Závan trampské nostalgie nám prozradí, že jsme došli k Sázavě. K té bájné Zlaté řece, v jejíchž divokých zákoutích hledaly generace tuláků svou vlastní Ameriku, symbol vysněné svobody.

Obraz místo turistické mapy

Říká se, že mladí cestují za sny a staří za vzpomínkami. Já vás dnes pozvu k obojímu. Naskočíme spolu na pomyslný Posázavský pacifik, ale klasickou turistickou mapu můžete nechat doma. Naším průvodcem bude můj obraz Sázava, řeka poutníků. Nakreslila jsem ho na největší formát papíru A0 přímo na Sázavském klášteře, který jsem se svým projektem Obhajoba pastelky navštívila v létě roku 2014.

V mých očích je Sázava vlasatá múza všech trampů a čundráků. V ruce drží kytaru, na hlavě má kovbojský klobouk a na zádech kožený batůžek. Brodí se chladivým večerním proudem a tvář jí ozařuje teplé světlo petrolejky smíchané s posledními odlesky westernového západu slunce. Pojďte se mnou prozkoumat detaily a symboly, které jsem vetkala do jejích vlasů.

Tajemství ukrytá v detailech obrazu

• Stvořidla a divoké peřeje: Přímo uprostřed řeky jsem nakreslila obří žulové balvany. Odkazují na fascinující úsek vody u Ledče nad Sázavou. Za jarního tání jsou tyhle dramatické peřeje výzvou pro ty nejzkušenější vodáky, zatímco v suchém létě můžete na lodě zapomenout a vydat se na pěší procházku po vystouplých kamenech říčním korytem.
• Sázavský klášter a hvězdy pro štěstí: Vlevo nahoře spatříte hrdou siluetu kláštera, který v roce 1032 založil poustevník Prokop – ten, který podle legend zapřáhl samotného čerta do pluhu a vyoral s ním slavnou Čertovu brázdu. Do zdí nedostavěné gotické věže kláštera jsou vytesané tři šesticípé hvězdy. Každému, kdo prý dokáže všechny tři hvězdy najít bez nápovědy, se splní nejtajnější přání. Na mém obraze je máte přímo před sebou, abyste věděli, co máte hledat.
• Středověké zříceniny opředené legendami:  Vpravo nahoře je k vidění Zbořený Kostelec, zřícenína gotického hradu, který byl údajně vystavěn Václavem II. V roce 1446 hrad pobořila zemská hotovost kvůli zločinům tehdejšího majitele Jana Koldy ze Žampachu. Byl to husitský vojevůdce, který se odmítl podřídit zemskému míru. Ze svého hradu podnikal loupeživé nájezdy, přepadal kupce a pustošil majetky sousedních šlechticů. Na hradě schovával svůj lup. Ale v okolí Sázavy je malebných zřícenin více, můžeme navštíívit třeba Hlásku hradu Zlenice, kterou proslavil svými obrázky Josef Lada.
• Betlémská hvězda nad Sázavou: V levém horním rohu se na skalnatém ostrohu tyčí impozantní Český Šternberk. Jeho jméno i rodový erb – zářící zlatá osmicípá hvězda na modrém nebi – prý odkazují přímo k Betlémské hvězdě, která kdysi dovedla tři krále k jesličkám. Od jednoho z nich, Kašpara, odvozují Šternberkové původ svého rodu.
• Sluneční zátoka a hoši od Bobří řeky: Na vlnách nostalgie doplujeme až k Jaroslavu Foglarovi. Legendární spisovatel tu se svým oddílem Pražská Dvojka prožíval svá největší dobrodružství. Právě zdejší louky daly vzniknout nesmrtelným Hochům od Bobří řeky.
• Měsíční údolí: Na Konopišťském potoce kousek od Poříčí nad Sázavou tiše odpočívá jedna z našich nejstarších trampských osad založená už roku 1924. Místo, kde u ohňů dodnes zní staré písničky a ozvěna potlachů.
• Posázavský pacifik a orlí hnízda:  Ve vlasech Sázavy najdeme koleje železniční tratě, která se začala stavět na konci 19. století. Nevznikla pro turisty, ale kvůli přepravě dřeva, kamene a cukrové řepy do modřanského cukrovaru. Dělníci museli v náročném terénu prolamovat skály a vybudovat řadu tunelů. Teprve s rozvojem trampingu se stala symbolem cest za svobodou. Chatky, které jsou usazené na skalách jako orlí hnízda, potkáme na Posázavské stezce, vybudované Klubem českých turistů v roce 1920. Stezka je proslulá dřevěnými lávkami, skalními schody a velkolepými výhledy.Tento vyhlášený kaňon končí přímo u Pikovic poslední peřejí, kde se tok řeky zklidní a odevzdá u Davle své vody Vltavě. (Schválně, najdete na obrázku kocoura na kajaku?)

Víkendové útěky za svobodou

Trampové, čundráci a vandráci nikdy neměli nejlepší pověst. Provokovali. Říkalo se o nich, že utíkají před realitou, ale možná to bylo přesně naopak. V pátek po práci hodili na záda usárnu a nechali město za zády, aby jim život neutekl mezi prsty. Sami trampové vymysleli romantický název „Posázavský pacifik“ podle tratí na americkém Divokém západě. Ve 20. a 30. letech minulého století na železnici pravidelně nastávalo víkendové šílenství; z Prahy vyjížděly obří, až dvanáctivozové soupravy plné chatařů a trampů mířících do osad kolem Sázavy. Vlaky praskaly ve švech, lidé seděli na schůdcích, náraznících a dokonce i na střechách vagonů. Touha po svobodě ještě zesílila za dob socialismu. Když nemohla být svoboda navenek, o to silněji ji lidé prožívali uvnitř – pod stanem, u řeky, v kruhu přátel kolem táboráku, kde bylo možné zazpívat si písničky, které byly zakázané.

Proč se Sázavě říká Zlatá řeka

Přezdívka „Zlatá řeka“ má své kouzlo i čistě přírodní vysvětlení. Sázava s sebou z polí a lesů odnáší jemný jíl a usazeniny, které vodě dávají specifický, hřejivě žlutohnědý, ve svitu slunečních paprsků až nazlátlý odstín. Nejkrásněji je to vidět při jejím soutoku s Vltavou u Davle, kde se dva barevné světy prolínají. A navíc – hned v sousedství leží Jílové u Prahy, historicky nejvýznamnější zlatonosný revír v Čechách. To zlato v ní zkrátka je, v krajině i v lidech, kteří propadli jejímu kouzlu.

Moje nejoblíbenější místo na Sázavě

Nejkrásnější dny svého dětství jsem prožila na chatě schované v hlubokých lesích Posázaví. K řece to sice bylo pár kilometrů pěšky, ale ty cesty! Strže lemované potůčky, kde rostly borůvky, nejsladší maliny a obří hříby. Milovala jsem ty tiché strže s chatami bez elektřiny, kde se večer svítilo petrolejkami. Moje srdcovka je údolí Mokřanského a Křivoveského potoka, které se potkávají a společně spěchají do Sázavy jen kousek od Nespek.

Přeneste si kapku trampské romantiky k sobě domů

Pokud se vám právě teď zastesklo po praskání ohně a chcete v sobě znovu rozdmýchat jiskru tulácké svobody, mám pro vás pár kreativních nápadů:

• Zastavení u papíru: Udělejte si radost mojí mandalou s omalovánkou a hlubokým zamyšlením na téma Svoboda.
• Říční tvoření: Pokud vás putování podél proudů baví, prolistujte si celý sešit kreativních omalovánek České řeky. Můžete do nich otisknout své vlastní vzpomínky a vybarvit si řeky podle svého srdce.
• Okno do Posázaví: Chcete-li mít Sázavu neustále na očích, prohlédněte si reprodukce tohoto obrazu v různých velikostech. I malá pohlednice na pracovním stole vám připomene ideály a klid, na které by byla škoda v každodenním shonu zapomenout.

V příštím díle našeho putování opustíme trampské osady a vydáme se za další českou řekou. Kam to bude? Nechte se překvapit!

Sbalte si své sny do batohu a brzy na viděnou,

Vaše MAB