Nacházíte se zde: Galerie Pastelka Co vás zajímá Blog Prázdninové putování za Duší českých řek - Berounka, Stará řeka, která nepramení

Prázdninové putování za Duší českých řek - Berounka, Stará řeka, která nepramení

Berounka mnohým z nás prosákla hluboko do vzpomínek. Stará řeka v sobě skrývá poklady přírody, legend i tajemství prehistorických moří. Vydejte se po tichém břehu na nostalgickou cestu proti proudu času a přineste si kousek říčního klidu k sobě domů…

Prázdninové putování za Duší českých řek - Berounka, Stará řeka, která nepramení

Druhý díl našeho putování za krásou a tajemstvím českých řek píšu během spalujících veder prvního prázdninového víkendu 2026. Letní počasí nám právě zlomilo dosavadní teplotní rekord – v srpnu roku 2012 naměřili v Dobřichovicích u Berounky 40,4 °C. A právě v tomto žhavém roce, kdy někteří lidé napjatě očekávali konec světa, jsem kousek od Berounky uspořádala jeden ze svých posledních otevřených ateliérů pod širým nebem. Na nádvoří hradu Karlštejn jsem tehdy během dvanácti dnů nakreslila obraz Berounka, Stará řeka na největší formát papíru A0.

Na karlštejnské kreslení ze všech akcí mého projektu Obhajoba pastelky vzpomínáte snad úplně nejvíc. Někteří z vás za mnou toho léta vážili cestu opakovaně. Počasí nám tehdy nedalo nic zadarmo. Živě si vzpomínám na skupinku amerických turistů, kteří nám obětavě pomáhali stavět stan proti blížící se bouřce. Po návratu do Prahy se vypravili rovnou do mé Galerie Pastelka, kde nadšeně vykládali, že si stavění stanu užili snad ještě víc než prohlídku karlštejnské Kaple svatého Kříže. Bouřka nám sice stan nakonec složila, ale k večeru se naštěstí vyčasilo a obraz zůstal suchý, a tak si ho spolu můžeme podrobně prohlédnout.

Babička Berounka

Dnešní povídání o Berounce bude mít trochu nostalgický tón. Nejen kvůli vzpomínce na jedno z mých posledních venkovních kreslení, ale především proto, že mám tuto řeku nerozlučně spjatou se svou babičkou, Marií Veronikou, která pocházela přímo od jejího břehu – ze Řevnic.

Proud řeky Berounky je zapletený do mých nejstarších vzpomínek na horké letní dny cachtání u vody, na pouštění parníčků z papíru, na cesty vlakem z Prahy po berounské trati, kdy jsem napjatě vyhlížela koně na chuchelském závodišti a třásla se strachy při hlučném přejezdu přes ocelový most v Mokropsech. Snila jsem tehdy o nekonečné roli papíru, na kterou bych mohla nakreslit všechno zajímavé, co se odehrávalo za okýnkem vlaku. To jsem netušila, že jednou pastelkami pokreslím na veřejnosti 200 metrů čtverečních...

Pojďte na výlet po Berounce s mým obrazem místo mapy

Když jsem kreslila duši Berounky, putovala jsem proti proudu časem a vybavovalo se mi, co všechno jsem s babičkou na jejích březích zažila. Dostala jsem se však dál, do starých zlatých časů, které popisoval spisovatel Ota Pavel, do legend dávné minulosti za vlády Karla IV., a ještě dál, až do hlubin prehistorie, která nám v povodí Berounky mezi Prahou a Plzní zanechala Barrandien. Toto území geologicky a paleontologicky významných lokalit z období starších prvohor umožňuje dodnes najít zkameněliny. Ostatně i já, která v životě nenašla ani jeden čtyřlístek, jsem na skalách nad Srbskem doslova zakopla o svého jediného trilobita, velkého jako půl dlaně.

A co všechno na mém obraze můžete najít?

  • Karlštejn v košíčku: Vlídná babička Berounka si v košíčku nese hrdý hrad Karlštejn. Na celý kraj a říční údolí pak ze svého věčného trůnu na nebesích shlíží náš nejlepší král Karel IV., za jehož panování země vzkvétala a lidé měli spoustu důvodů k radosti.

  • Hůl plná vzpomínek: Babička se opírá o hůl, kterou zdobí turistické odznáčky mnoha krásných a významných míst, kudy řeka na své pouti protéká.
  • Skryje, Týřov a trilobiti: Zkamenělina trilobita na babiččině rameni připomíná francouzského inženýra a paleontologa Joachima Barranda, který zde v roce 1840 zahájil rozsáhlý geologický výzkum. Právě skryjské zkameněliny proslavily českou paleontologii po celém světě.
  • Podzemní tajemství: Hned pod límcem babiččina kabátu se schovávají tajuplné Koněpruské jeskyně, zatím největší objevený jeskynní systém v Čechách. Vznikly v devonských vápencích starých až 400 milionů let.
  • Kabát plný chráněných živočichů: Babiččin kabát zdobí celá řada vzácných zástupců místní fauny z oblasti Českého krasu. Najdete na něm obřího brouka roháče, pestrého pavouka stepníka nebo pohádkově vybarvené motýly – perleťovce a běloskvrnáče pampeliškového.
  • Svět vzpomínek Oty Pavla: Nalevo pod babiččininým rukávem najdete jeskyni svérázného malíře Fialového poustevníka, kterého ve svých povídkách popsal Ota Pavel. Na obraze samozřejmě nesmí chybět ani jeho slavní a mýty opředení Zlatí úhoři.
  • Život na řece a ve skalách: Kolem řeky ožívá kolorit Poberounčí, který nesmazala ani blízkost hlavního města. Zahlédnete tu odvážné horolezce, horolezkyně a horolezčata na strmých vápencových skalách, tiché rybáře v říčních zákoutích i poklidnou idylu štěkotu psů a kokrhání kohoutů z malých hospodářství. Nad řekou plachtí volavka, dětské vodní hrátky pozoruje konipas a babičce na rameni se usadila vlaštovka. Letní odpoledne je prosycené vůní kytice z lučního kvítí, které babička Berounka posbírala na své klikaté cestě krajinou.

Proč se Berounce říká Stará řeka?

Berounce se přezdívá Stará řeka z jednoho prostého důvodu: ona sama totiž nikde nepramení. Vzniká v Plzni soutokem čtyř řek – Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy.

Původní název celého toku byl Mže, která pramení v Německu. Označení Berounka se ujalo až za dob národního obrození a zprvu se používalo jen pro její dolní tok. Ještě v Ottově naučném slovníku z roku 1908 ji autoři uvádějí pod jménem Mže.

Moje nejmilejší místa na Berounce

Kdybych si měla vybrat jedno jediné místo, kde na mě kouzlo této řeky působí nejvíc, byla by to zřícenina hradu Tetín, odkud je nádherný výhled do obou směrů – na romantický lom Alcazar i směrem k Berounu. Řeka v údolí tiše plyne a ubíhající čas připomínají jen pravidelné linky vlaků na kolejích hluboko pod skalou. Zbožňuju také celou trasu ze Srbska do Berouna. Od té doby, co se z ní stala frekventovaná cyklostezka, sice raději chodím po druhém, klidnějším břehu, ale těch kouzelných zákoutí je tu bezpočet.

Ale nedá mi to, musím jmenovat ještě jedno zamilované místo – chalupu převozníka Proška na břehu Berounky v Luhu pod Branovem, kterou ve svých knihách zvěčnil Ota Pavel a kterou všichni dobře známe z filmu Smrt krásných srnců.

Přeneste si kapku Berounky k sobě domů

Obraz duše řeky Berounky je pro mě živou vzpomínkou na dětství, na babičku a na prázdninové výlety. Bez vlídné přítomnosti řeky Berounky bych snad byla někdo úplně jiný. Berounka mi připomíná naši národní hrdost bez patosu, legendy o Karlovi IV., které jsou krásně popsané třeba v mé oblíbené knize Františka Kubky Karlštejnské vigilie, i klidnou, vlídnou energii českého venkova.

Pokud chcete, aby vás tato vlídná síla Staré řeky provázela až k vám domů, podívejte se na reprodukce mého obrazu Berounka, Stará řeka přímo zde v e-shopu. A jestli si chcete své vlastní zážitky z letního putování zachytit po svém, skvělým společníkem vám budou kreativní omalovánky České řeky, kde duše krásných českých řek najdete všechny pohromadě.

V příštím díle našeho prázdninového putování se vydáme za další českou řekou. Uhádnete, která to bude?

Vaše MAB

Zpět na přehled

Nahoru